je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.).

Jde o vědecký obor, rozvíjený v některých zemích Evropy (jinde je rozvíjena sexuologie jako součást tzv. základních oborů – sexuální medicína), která se zabývá všemi aspekty lidské sexuality a lidského sexuálního chování. Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů.

Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob.

Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním.

Náš tým vám velice rád pomůže v těchto oblastech:

• párový nesoulad,
• poruchy sexuální chutě,
• erektilní dysfunkce, orgasmu,
• předčasné ejakulace,
• neorganický vaginismus,
• hypersexualita.

se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku, nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují a zhoršují se v období stresu.

Protože jde o neurotické poruchy, není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch, jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto však není schopen jim čelit a ovládat je.

V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci.

Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15 % populace. Původ mají buď v dětství, nebo vznikají následkem nějaké události (jedná se o reakci na závažný stres, kupř. po nehodě nebo přírodní katastrofě).

Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než tři měsíce).

Náš tým vám velice rád pomůže s:

• fobickými úzkostnými poruchami,
• obsedantně-kompulzivními poruchami (OCD),
• reakcemi na závažný stres a poruchy přizpůsobení,
• somatoformní poruchy.

Velmi často se zaměňuje pojem psychóza a schizofrenie,proto je důležité si tyto pojmy vysvětlit. Pokud člověk jednou v životě prodělá psychotickou epizodu, neznamená to ještě, že má schizofrenii. Občas se psychóza u jinak zdravého člověka projeví v náročném životním období či při nadměrném stresu. Pokud jsou příznaky psychózy dlouhodobější a zároveň splňují určitá diagnostická kritéria, bývá diagnostikována schizofrenie.

Velice zjednodušeně řečeno, u schizofrenní psychózy se předpokládá v mozku zvýšená aktivita dopaminu, který je zodpovědný za typické příznaky tohoto onemocnění. I v mozku zdravého člověka je dopamin přítomen a stará se o velice podstatné přenosy mezi mozkovými buňkami, pokud je ho ale příliš, přenáší se mimo podstatného signálu i jakýsi „šum“ a vznikají tak poruchy vnímání (sluchové halucinace) a myšlení (bludy). Zjednodušeně řečeno pacienti vnímají nereálné věci, nebo nejsou schopni rozlišit mezi realitou a fikcí (bludy). Tento „šum“ neboli něco navíc, je nazýváno také pozitivními příznaky, na rozdíl od negativních příznaků, které bývají diagnostikovány v pozdějších fázích onemocnění, kdy naopak dochází k apatii, ochuzení řeči či oploštění emocí.

Náš tým vám velice rád pomůže v těchto oblastech:

• schizofrenie,
• trvalé duševní poruchy s bludy
• akutní a přechodné psychotické poruchy,
• schizoafektivní poruchy

jinak také poruchy nálady, se projevují změněnou náladou, která neodpovídá reálné životní situaci nemocného a narušuje jeho uvažování, jednání i somatické (tělesné) funkce. Jejím důsledkem jsou adaptační poruchy (poruchy přizpůsobení) a sociální selhávání. Poruchy nálady se objevují jako součást většiny duševních i somatických onemocnění. Lze je chápat jako schopnost organismu signalizovat tímto způsobem narušení vlastní rovnováhy, event. její ohrožení. Bývají provázeny narušením aktivity a změnou motivace.

Chorobné afektivní poruchy představují mnohem závažnější změny v emočním prožívání, které podstatným způsobem ovlivňují nejen psychiku, ale i fyziologické reakce organismu. Základ afektivní poruchy je v osobnosti nemocného.

Afektivní porucha postihne alespoň jednou za život asi 25% populace. Může mít charakter jednoho z extrémů emočního ladění – depresi či mánii. Pravděpodobnost vzniku určitého typu afektivní poruchy není stejná, depresivní ataka je častější než manická epizoda.

Dělení
Poruchy nálad se dělí do tří skupin:

1. Depresivní porucha patří k nejčastějším duševním onemocněním. Postihuje až 20 % dospělých lidí. Začátek onemocnění není časově ohraničený, obvykle spadá do období mezi 20. a 40. rokem. V posledních letech lze zaznamenat trend postupného snižování věku, kdy se tato choroba objeví. Deprese postihuje častěji ženy než muže, v přibližném poměru 2:1. Tato porucha rovněž vykazuje určitou korelaci s ročním obdobím, nejméně se projevuje v letních měsících.
2. Manická porucha je mnohem vzácnější než deprese. První její projevy jsou nejčastěji lokalizovány do období mezi 25. a 30. rokem věku. Obvykle je součástí tzv. bipolární poruchy nebo poruchy schizoafektivní. Mánie se na rozdíl od depresivních poruch vyskytuje izolovaně jen velmi vzácně. Nejsou k dispozici údaje, které by potvrzovaly její korelace s pohlavím.
3. Bipolární porucha (dříve nazývaná maniodepresivní psychóza), kdy se různým způsobem střídají depresivní a manické epizody, vzniká obvykle před 30. rokem věku. Četnost bipolární poruchy v populaci se pohybuje v rozmezí 0,5 až 1,5 %, muže i ženy postihuje stejně často.

Afektivní poruchy jsou podmíněny multifaktoriálně (je mnoho příčin vzniku). Jde o dispozice získané geny, dále vývojově podmíněné změny a zátěžové faktory. Míra genetického přenosu není však s jistotou známa. Větší závislost na genetických dispozicích byla potvrzena u bipolární poruchy (obě jednovaječná dvojčata onemocněla v 80 %). Afektivní poruchy také mohou nastat po těžkém poškození mozku – například kóma nebo krvácení, a to zejména u poškození levého předního laloku.

Náš tým vám velice rád pomůže s:

• depresemi,
• rekurentními depresmi,
• bipolárními afektivními poruchaami,
• mániemi,
• trvalými poruchami nálad.

V jednom z psychiatrických významů je závislost nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky.

Příčiny
Vznik závislosti je pravděpodobný u většiny látek nebo chování, které přímo způsobují intenzivní pocit úlevy a potěšení nebo zbavují bolesti. Pokud je však tento přínos spojen s výraznými škodami na zdraví nebo na společenských vztazích a pokud člověk ztrácí schopnost přínosy a rizika racionálně zvažovat, jde o patologickou závislost.

Závislosti na prožitcích způsobují hormony, které se uvolňují bezprostředně při vykonávané činnosti či přítomností objektu závislosti:

• adrenalin – hormon uvolňovaný strachem je zodpovědný za krátkodobě v organizmu zvýšenou aktivitu. Urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu na jednodušší monosacharidy, ale také roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování. Návyk může také způsobovat pocit úlevy při kriminálním chování, běhu, kradení, násilí, hraní, testování, apod.
• noradrenalin – hormon umožňující tělu překonávat krátkodobou zátěž a zvýšenou aktivitu
• dopamin – neurotransmiter zodpovědný za vnitřní motivaci, který způsobuje šťastné pocity při dosažení cíle a zároveň může vyvolávat určitou závislost. Tento neurotransmiter působí přímo na vegetativní nervovou soustavu, při jeho zvýšené hladině jsou tedy znatelné fyziologické příznaky jako např. zrychlený srdeční tep nebo zvýšení krevní tlak.
• serotonin – neurotransmiter podílející se na vzniku nálad. Jeho zvýšená hladina vyvolává šťastné pocity, zatímco při jeho nedostatku se projevuje podrážděnost a deprese. Zároveň ale také ovlivňuje příjem potravy a cyklus spánku a bdění, jeho zvýšená či naopak snížená hladina proto může způsobovat poruchy spánku a příjmu potravy.
• testosteron – hormon podílející se na zvýšení sexuální touhy, vzrušení, žádostivosti a odměňování orgasmem.

Psychoaktivní droga (též psychotropní nebo omamná látka, často nepřesně droga nebo návyková látka) je chemická látka primárně působící na centrálně nervovou soustavu, kde mění mozkové funkce a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování. Například hormon dopamin může být také ve velkém množství uvolňován drogami (hlavně amfetaminy), kvůli čemuž se pocit zamilovanosti často přirovnává k drogovému opojení. Časté užívaní psychoaktivních návykových látek může vést ke vzniku fyzické či psychické závislosti.

Náš tým vám velice rád pomůže se závislostmi na:

• alkoholu,
• kanabinoidech,
• hypnotikách,
• benzodiazepinech,
• kokainu,
• tabáku.

Nespavost je jedním z nejčastějších důvodů vyhledání lékařské péče. Přestože se jedná o obvyklou poruchu, bývá velice často podceňována a neadekvátně léčena.

Nespavostí nazýváme stav, kdy klient hodnotí svůj spánek jako obtížně dosažitelný, přerušovaný, krátký či celkově nedostatečný a neosvěžující. Rozeznáváme tři základní typy nespavosti, a to poruchu usínání, přerušovaný spánek a časné ranní buzení.

Dle délky trvání rozlišujeme přechodnou nespavost, trvající několik nocí, např. v obtížném životním období, krátkodobou nespavost trvající 1 až 4 týdny a chronickou nespavost, trvající déle než měsíc.

V léčbě nespavosti se uplatňuje farmakoterapie v kombinaci s edukací, důležité je osvojení si základů spánkové hygieny, uplatňuje se také psychoterapie a metody relaxace. Velmi často přichází do ambulance lidé stěžující si primárně na nespavost, u kterých je ale při vyšetření zjištěna např. deprese či úzkost a poruchy spánku jsou příznakem tohoto základního onemocnění. Proto je vhodné, aby byl pacient s nespavostí důkladně psychiatricky i tělesně vyšetřen a nebyly pouze předepsány léky na nespavost, které daný základní problém neřeší.

FYZIOLOGIE SPÁNKU
Spánek je rytmický proces, přirozený stav, opačný k stavu bdělosti. Subjektivně je vnímán jako období klidu a regenerace organismu (stav duševního a fyzického odpočinku). Je nedílnou součástí lidského života. Udává se, že ve spánku strávíme téměř 1/3 života.

Po usnutí se nejprve objeví synchronní spánek (NREM), který je několikrát za noc střídán paradoxním spánkem (REM). Tyto základní dvě fáze spánku se cyklicky střídají v intervalu 90 – 120 minut. U mladých lidí je noční spánek tvořen ze 4 – 6 alternujících cyklů NREM a REM. Střídaní jednotlivých spánkových fází souhrnn označujeme jako tzv. architekturu spánku. Po sobě následující spánkové cykly jsou odděleny fázemi krátké bdělosti (1 – 3 minuty), během nichž měníme polohu a jen velmi zřídkakdy si je pamatujeme.

Náš tým vám velice rád pomůže s:

• s jakýmkoliv typem nespavosti.